Acer LU.S820B.170 Bedienungsanleitung Seite 6

  • Herunterladen
  • Zu meinen Handbüchern hinzufügen
  • Drucken
  • Seite
    / 84
  • Inhaltsverzeichnis
  • LESEZEICHEN
  • Bewertet. / 5. Basierend auf Kundenbewertungen
Seitenansicht 5
víc ještě horší to, že žádné dvě supernovy
nejsou podobné. Protože explodující hvězdy
nejsou ve stabilním stavu – vybuchují – je
nutné hledat nové metody jejich zkoumání.
Modely existují již mnoho desetiletí.
Astronomové, fyzici a matematikové a počí-
tačoví experti společně hledají způsoby, jak
simulovat některé jevy. Problém minulých
desetiletí, který však trápí vědu odedávna,
byl jeden jediný – špatné předpoklady. Úči-
nek špatného předpokladu může být nepatr-
, ale taky naprosto katastrofický. Řešení
lze opět jednoduše vyjádřit, ale těžko jej lze
dosáhnout. Lepší předpoklady vedou k přes-
nějším modelům. Jak ovšem někdo může vy-
jít z lepších předpokladů nebo z lepšího mo-
delu, když „pracuje“ s hvězdami? Řešením je
opět počítač, nebo spíše mnoho počítačů,
které společně pracují na jednotlivých čás-
tech jedné úlohy. Paralelní počítačové zpra-
cování se stává nutným pracovním nástro-
jem v moderní astrofyzice.
Rovněž možnosti detekce stelárního záře-
ní v posledních letech velmi vzrostla. Ještě
před deseti lety astronomové používali k za-
chycení světla z hvězd fotografickou techno-
logii. Tak mohli zachytit z noční oblohy v nej-
lepším případě 10–20 % světelného záření.
Nyní, s využitím digitálních technologií do-
káží astronomové zachytit 90–98 % záření.
Pokud záření přichází ze slabě zářících ob-
jektů, je to velký rozdíl.
Analýza a spolehlivost
Ačkoli Hubblův vesmírný dalekohled je ve
světě velmi známý a přinesl na Zemi fotogra-
fie vzdálených hvězd, ze Země nepozorova-
telných, mnohem důležitější jsou pozemní
snímací stanice a počítače sloužící k analý-
zám snímků. Bez výkonných počítačů, které
simultánně řeší části jedné úlohy, by nebylo
možné například určovat modely spekter
hvězd. To, co by před deseti lety zabralo rok
komplexních výpočtů, lze dnes zvládnout bě-
hem několika hodin. Vědci nyní mají k dispo-
zici informace o miliardách hvězd a množ-
ství těchto informací vzrůstá každým dnem.
Zda jsou tyto informace přesné a spolehlivé,
to už je jiná otázka.
Moderní počítačové modely vesmíru doká-
ží řešit problémy zatím jen v jednom směru
současně. Například na základě analýzy
spektra hvězd a existujícího modelu dokáže
s určitým stupněm pravděpodobnosti stano-
vit jejich chemické složení. Tato informace je
důležitá pro další vědce, protože tím nazna-
čuje, jakým způsobem se hvězda asi formo-
vala a jaký druh planet, pokud vůbec nějaké,
by mohly kolem ní kroužit.
Počítače na vše nestačí
Co v případě, že místo řešení v jednom smě-
ru by počítačový program mohl řešit úlohu
například ve třech směrech současně? Čistý
počítačový výkon nutný k takovým výpoč-
tům zatím přesahuje možnosti současných
počítačů. Možnost jednoduché chyby a špat-
ných předpokladů v takovém případě mode-
lu je za hranicí naší představivosti. Ovšem co
není možné dnes, může být za deset let rea-
litou.
Dalším problémem astronomie je samot-
ný člověk, který vnímá vesmír svým chápá-
ním ovlivněným Zemí. Vnímáme Slunce, Mě-
síc nebo Mars jako tělesa s pevnými rozměry
a tvarem, které jsou součástí naší hvězdné
soustavy, obíhají kolem Slunce (samozřejmě
s výjimkou Slunce). Ale co taková superno-
va – hvězda, která exploduje do nekonečné-
ho prostoru? V tomto katastrofickém dělení
jsou vyvrhovány obrovské kusy hmoty a žha-
vá oblaka různých velikostí na vzdálenosti
milionů kilometrů. Každý „kousek“ má svůj
tvar a vlastnosti, chemické složení, gravitač-
ní pole
Opět úloha jako stvořená k modelování.
Cesta k řešení takových problémů vede k ješ-
tě rychlejším a výkonnějším počítačům, ale
také k něčemu, o čem vědci obecně neradi
hovoří: ke zkouškám a omylům. Vše, co no-
vého astronomové mohou dělat, je o tom-
též – zkouška a testování. Až po dlouhé době
zjistíte, zda model funguje nebo nefunguje.
Psaní zdrojového kódu a jeho úpravy do po-
doby umožňující správné modelování objek-
tů vzdálených miliony světelných let se mů-
že zdát nadlidským úkolem.
Tvrdí se, že obraz, fotografie vydá za tisíce
slov. Ale hvězdné spektrum vydá za tisíce ob-
razů. Zkoumání těchto obrazů (spektrosko-
pie) nebeských těles představuje v součas-
nosti nejbohatší zdroj astrofyzikálních infor-
mací o vesmíru, který je vědcům k dispozici.
Interpretace těchto údajů by nebyla myslitel-
ná bez využití výkonných počítačů a patřič-
ných numerických metod.
609
10
Computer 19/02
Další informace o časopise Computer hledejte na adrese computer.cpress.cz
Témata
Uživatel
Digitál
Speciál
Magazín
Internet
580 př. n. l. – Anaximandros popisuje mo-
del Země, Slunce, Měsíce a hvězd. Jeho mo-
del byl předchůdcem pozdějších řeckých
pokusů vysvětlit nebe jinak než mytologií.
350 př. n. l. – Aristotelés tvrdí, že nebeská
tělesa jsou kulatá. Aristotelés podal několik
důkazů, že Země je kulatá, včetně pozoro-
vání zemského stínu na Měsíci během za-
tmění Měsíce – stín je totiž vždy kruhový.
1543 – Koperník shrnuje své poznatky
v díle O obězích sfér nebeských a publikuje
je dva měsíce před svou smrtí. Zde překo-
nává Ptolemaiovu teorii geocentrické sou-
stavy a vytváří soustavu heliocentrickou.
1609 – Galileo používá k astronomickým
pozorováním dalekohled. Nevynalezl ho,
ale patřil k prvním, kteří ho použili ke sle-
dování oblohy. Prováděl pozorování Slunce,
Měsíce, blízkých planet a hvězd.
1659 – Christian Huygens pochopil, že
„přívěsky“ planety Saturn jsou prstence.
Všiml si, že přívěsky v roce 1665 zmizely
a o několik let později se znovu objevily.
Uvědomil si, že přívěsky jsou ve skutečnos-
ti ploché prstence, které v okamžiku pohle-
du na hranu zmizí.
1668 – James Gregory jako první reálně
odhadnul vzdálenosti hvězd. Gregory před-
pokládal, že ostatní hvězdy jsou stejně jas-
né jako Slunce, a pak spočítal, jak daleko
musí být v závislosti na jejich jasu.
1686 – Isaac Newton publikuje Matematic-
ké základy přírodovědy, kde formuloval ta-
ké tři základní zákony dynamiky (Newtono-
vy zákony).
1781 – William Herschel objevuje planetu
Uran. Během měření směru a jasu hvězd si
všiml nejasné rozmazané tečky mezi hvěz-
dami. Byl to Uran, první planeta, která ne-
byla známá již od starověku.
Historie astronomie v kostce
1846 – Výpočty Adamse a Leverriera vedly
k objevení planety Neptun. Oba nezávisle
na sobě vypočítali polohu dosud neznámé
planety Neptun, čímž vysvětlili nesrovna-
losti oběžné dráhy Uranu.
1871 – Asaph Hall objevil měsíce Phobos
a Deimos. Je pozoruhodné, že dva měsíce
Marsu předpověděl již Jonathan Swift
151 let před tímto objevem.
1917 – V. M. Slipher určil radiální rychlosti
25 galaxií. Zjistil, že 21 z 25 galaxií má po-
sunuté spektrální čáry směrem k červené
barvě, což indikuje vzdalování galaxií.
1929 – Edwin Hubble objevil, že se vesmír
rozpíná. Zjistil, že rychlost vzdalování gala-
xií se zvyšuje s rostoucí vzdáleností. Vy-
světlil to expanzí vesmíru.
1930 – Clyde Tombaugh objevil planetu
Pluto. K objevu došlo srovnáním fotografic-
kých desek z téže oblasti oblohy snímané
po týdnu. Pluto se pohybovalo mezi hvěz-
dami.
1948 – Byl instalován dalekohled Palomar.
Největší dalekohled světa následujících čty-
řicet let.
1967 – Jocelyn Bell a Anthony Hewish ob-
jevili pulsar. Z jednoho místa oblohy přichá-
zely k Zemi pravidelné rádiové signály.
Pulsy byly později vysvětleny jako rádiové
signály vysílané rotujícími neutronovými
hvězdami.
1990 – Kamery CCD se staly součástí vyba-
vení astronomických observatoří. Snímače
CCD jsou mnohem citlivější než fotografic-
ké desky a umožňují astronomům deteko-
vat velmi slabě zářící objekty.
1990 – Na oběžnou dráhu byl vyslán
Hubblův vesmírný teleskop. Umožnil zís-
kat snímky vysoké kvality a vidět objekty
vzdálenější, než bylo možné ze Země.
1995 – Astronomové v USA a Švýcarsku
oznámili objevení prvních planet mimo naši
sluneční soustavu. Planety podobné Jupite-
ru obíhají kolem hvězd podobných Slunci.
Historie astronomie v kostce
Ze Země vidíme prostým okem
maximálně 3 000 hvězd.
Seitenansicht 5
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ... 83 84

Kommentare zu diesen Handbüchern

Keine Kommentare